Mapa - Lovecký zámek Stupinigi (Palazzina di Caccia di Stupinigi)

Lovecký zámek Stupinigi (italsky: Palazzina di caccia di Stupinigi) je jednou z rezidencí savojského královského rodu z počátku 18. století v severní Itálii. Nachází se ve Stupinigi, předměstí města Nichelino, 10km jihozápadně od Turína a je součástí seznamu světového dědictví UNESCO,

Viktor Amedeus II. Savojský nechal Stupinigi radikálně přestavět v rekreační palác zasvěcený lovu. Nový palác navrhl architekt Filippo Juvarra jako palazzina di caccia („lovecký zámeček“) pro sardinského krále Victora Amadea II. Práce začaly v roce 1729. Během dvou let stavba pokročila natolik, že se zde mohl uskutečnit první formální lov.

K výzdobě interiérů povolal Juvarra skupinu dekoratérů, z nichž mnoho pocházelo z Benátek. Za vlády Karla Emanuel III. a Viktora Amadea III. se zámek s parkem dále rozšiřovaly, nejprve pod vedením Juvarrova asistenta Giovanni Tommase Prunotta a poté dalších severoitalských architektů, jako byli např. Ignazio Birago di Borgaro, Ludovico Bo, Ignazio Bertola a Benedetto Alfieri. Na rozvoji zámku se osobně podílela také Polyxena Hesensko-Rotenburská, manželka Karla Emanuela III. Budova ve své konečné podobě má celkem 137 pokojů a 17 galerií a pokrývá 31 050 metrů čtverečních.

Formálně byl lovecký zámeček otevřen na svátek Sv. Huberta v roce 1731 a od té doby se zde konaly četné lovecké zábavy. Stavba však byla dokončena až v roce 1737 s dokončením výzdoby bytů krále a královny. V důsledku války o polské dědictví se však skutečná inaugurace komplexu pro dvorský život uskutečnila až v květnu 1739 u příležitosti návštěvy toskánského velkovévody, budoucího císaře Svaté říše římské Františka Štěpána Lotrinského.

Kopuli centrální haly zdobí kopie slavné bronzové sochy jelena od Francesca Ladatteho. Původní účel loveckého zámku symbolizuje bronzový jelen usazený na vrcholu stupňovité střechy centrální kopule a hlavy psů, které zdobí vázy na střešní atice. Budova má půdorys ondřejského kříže: z oválného hlavního sálu vybíhají čtyři křídla.

Výsledkem rozšíření byly samostatné pavilony propojené dlouhými galeriemi a dlouhé osmiboké nádvoří ohraničené křídly, protažené dopředu ve dvou dalších vstupních dvorcích.

Zámek se využíval pro oslavy a dynastické svatby členů savojského rodu. Zde se v roce 1773 provdala Marie Tereza, princezna Savojská, za Karla Filipa, hraběte z Artois, budoucího francouzského krále Karla X. a bratra Ludvíka XVI. Mezi významné hosty zámku patřili císař Josef II. v roce 1769, carevič Pavel Romanov (budoucí car Pavel I.) s manželkou v roce 1782 a neapolský král Ferdinand I. Bourbonský se svou manželkou, dcerou Marie Terezie Marií Karolínou v roce 1785.

Dnes je v paláci Stupinigi umístěno Muzeum umění a nábytku (Museo di Arte e Ammobiliamento), tvořené jak původními artefakty tak dalšími svezenými z bývalých savojských rezidencí Moncalieri a Venaria Reale. Stupinigi má nejvýznamnější sbírku piemontského nábytku, včetně děl tří nejslavnějších turínských královských truhlářů Giuseppeho Marii Bonzaniga, Pietra Piffettiho a Luigiho Prinottiho. Některé sochy jsou od Giovanniho Battisty Bernera. Kromě toho se ve zdejších galeriích konají dočasné výstavy.